Asafoetida je velmi zvláštní indické koření s ještě zvláštnějším českým názvem. Pro jeho specifické aroma se mu říká čertovo lejno. Tento název na první dojem může neznalého kuchaře odradit, ale to by byla velká chyba. Pokračovat
|
Itálie, zeleninové saláty a bylinky, to jednoznačně patří k sobě. Vyzkoušejte tento recept na domácí bylinkovou zálivku na zeleninový salát v italském stylu. Pokračovat
|
Cajunská kuchyně je známá svými jednoduchými recepty s ostrými chutěmi. Její historii můžeme vystopovat až do Francie, odkud se francouzští osadníci vydali do Nového Skotska v Kanadě. Když roku 1755 odmítli přislíbit věrnost britské koruně, byli deportování do bažinatých oblastí Louisiany ve Spojených státech. Pokračovat
|
Ajowan patří ke koření, které je v našich kuchyních téměř neznámé, i když první zmínky o něm na území Evropy najdeme již v polovině 16. století. Domovinou ajowanu je Indie, Střední východ a severní Afrika.
Jeho chuť je nahořklá a štiplavá, připomínající anýz nebo oregano. Pokračovat
|
Vanilkové lusky, resp. tobolky, jsou jediným jedlým plodem z tropických orchidejí, což je největší botanická rodina kvetoucích rostlin na světě. Samotných vanilkovníků je 150 druhů, ale v kuchyni se potkáme pouze se dvěma - bourbon a tahitensis. Pokračovat
|
Výjimečnost sečuánské kuchyně je tak výrazná, že UNESCO prohlásilo hlavní město provincie Čcheng-tu za město gastronomie a potvrdilo tak unikátní sofistikovanost místní kuchyně, která nemá jinde na světě obdoby. Pokračovat
|
Možná někoho překvapí, že gyros je v řecké kuchyni poměrně nováček a i když některé pověsti říkají, že jeho kořeny sahají až do doby Alexandra Velikého, kdy si jeho vojáci při slavnostech opékali tenké kusy masa na dlouhých mečích, prokazatelně se v novodobé historii první gyrosy v Řecku objevili až v roce 1922 společně se stovkami tisíc uprchlíků z Turecka. Pokračovat
|
Houbaření je pro náš národ vášní. Ne, že by se houby jinde ve světě nesbíraly a nejedly, ale třeba v Anglii se na talíři objeví maximálně žampiony, ve Francii nebo Itálii dávají přednost jen liškám, hříbkům či lanýžům a Američané si většinu hub nechají dovézt ze zahraničí. Pokračovat
|
Pljeskavice jsou hamburgery Balkánu. Za své národní jídlo jej považují Srbové, ale běžně se s nimi setkáme i v Chorvatsku nebo v Bosně.
Jako koření můžeme do pljeskavice přidat např. Adžiku, které má svou domovinu v Abcházii a byla vymyšlena z docela kuriózních důvodů. Pokračovat
|
Tandoori Masála je indická směs koření s typicky jasně červenou barvou. V původní velmi pálivé verzi tuto barvu dodávaly chilli papričky, zatímco dnes se často setkáme s mírnější variantou s barvivem vyrobeným např. z červené řepy nebo žlutou směsí s kurkumou. Pokračovat
|
Ve španělské paelle se během její dlouhé historie objevilo mnoho různých ingrediencí od kuřete přes šneky a mořské plody až po krysy a hlodavce. Možná i proto často tápeme a nevíme jak má správná paella vypadat a jak ji připravit. Tak pojďme nahlédnout kuchařským mistrům přes rameno a odhalit její tajemství. Pokračovat
|
Drsné kavkazské pláně jsou pravý opak této jemné bylinkové zálivky na zeleninové saláty, která je připravená z tradičního arménského koření Chmeli-Suneli. Pokračovat
|
Marocká kuchyně je stejně pestrá a barevná jako místní tržiště, na kterém nalezneme fascinující směsici berberských, arabských, andaluských a středomořských vlivů. Pokud bychom měli ochutnat jen jednoho zástupce z této bohaté palety místních jídel, jednoznačně to bude polévka Harira z rajčat, čočky a cizrny. Pokračovat
|
Na masové válečky čevapčiči dnes narazíte od Slovinska až po Bulharsko a všichni vám budou říkat, že to je jejich národní jídlo a že jen oni mají ty nejlepší a pravé čevapčiči.
A pravdu budou mít tak trochu všichni, protože čevapčiči na Balkáně rozšířili během nadvlády Turků za osmanské říše povstalecké skupiny Hajduků. Pokračovat
|
Snad v každé národní kuchyni narazíte na nějakou variantu karbanátků, tedy kuliček nebo placiček připravených z mletého masa.
V sousedním Německu a Rakousku, kde jim říkají Frikadelle, je připravují prakticky stejně jako u nás, tedy mleté hovězí či vepřové maso s vajíčkem a strouhankou. Pokračovat
|
Kdo by neznal rizoto (či italsky správně psáno risotto). Ale co známe o jeho historii?
Jak se vlastně rýže dostala do Itálie již asi nezjistíme, zato však víme, že od 15. století je sever Itálie největším producentem rýže v Evropě. Pokračovat
|
Možná si řeknete, že špekáčky na pivu jsou docela obyčejné jídlo a není na nich nic k objevování a vylepšování. Zapátráme-li však v historii této uzeniny, dostaneme se bezmála 130 let zpět a zjistíme... Pokračovat
|
Naučit se míchat si vlastní směsi koření by mělo patřit k dovednostem každého, kdo to s vařením myslí vážně. Když se naučíte míchat koření, získáte najednou schopnost si přesně vytvořit chuť, která vám vyhovuje. Pro začátek vyzkoušejte smíchání bylinkové směsi koření na zeleninový salát. Pokračovat
|
Recept na nejslavnější portugalskou omáčku Piri-Piri sice nepochází z Portugalska, ale Portugalci na jejím vzniku mají zásadní vliv. Vydáme-li se totiž po stopách této pálivé ingredience, musíme se vrátit až do 15. století, kdy portugalské výpravy dovezly z Brazílie první semínka chilli papriček do svých afrických kolonií Angola a Mosambik. Pokračovat
|
Italská kuchyně je známá po celém světě díky svým bohatým a jedinečným chutím. Ať už si připravujete klasické italské těstoviny, domácí pizzu nebo lahodnou polévku, kvalita použitých bylinek a koření hraje klíčovou roli v dosažení autentického italského zážitku. Pokračovat
|