Houbaření je pro náš národ vášní. Ne, že by se houby jinde ve světě nesbíraly a nejedly, ale třeba v Anglii se na talíři objeví maximálně žampiony, ve Francii nebo Itálii dávají přednost jen liškám, hříbkům či lanýžům a Američané si většinu hub nechají dovézt ze zahraničí.
Kdežto my jsme skutečnými odborníky na houby a téměř s jistotou se dá říct, že sbíráme po dlouhá staletí nejširší paletu různých druhů hub. První písemnou zmínku o houbách na našem území dohledáme už v 11. století a třeba Karla IV. varovali nejen před trpkým českým vínem, ale i před nebezpečím spojeným s konzumací hub. Masovější houbaření se v našich zemích rozšířilo především v 19. století a od té doby se běhání po lese a nakukování do mlází stalo národním sportem.
S regionálními recepty na houbovou polévku Kulajda se setkáme prakticky ve všech horských oblastech od Krkonoš po Šumavu, kde ji podle místní pověry jako první vařila Němka Adelajda Kuh, jejíž zkomolené jméno prý dalo této polévce název.
Recept pro 4 osoby:
Houby namočíme do vody. Nakrájíme brambory na kostičky, vložíme do hrnce, osolíme, přidáme koření a přivedeme k varu spolu s houbami. Když jsou brambory uvařené, přilejeme smetanu, ve které jsme rozmíchali hladkou mouku. Pořádně metličkou promícháme a přivedeme opět k varu. Polévku dochutíme koprem a octem. Na závěr opatrně rozklepneme celé vejce a cca. 5 minut vaříme a nemícháme, nebo jen opatrně, aby se nám vejce nerozteklo a zůstalo celistvé.