Pepřový král

Pepřový král

 

Pepřový král

Říká se, že pepř je král koření. A bude to tak právem, protože tato drobná pálivá kulička je jedním z největších hybatelů lidských dějin. Jeho peprná historie začíná 4 000 let před naším letopočtem, kdy se poprvé objevil v indické kuchyni.

Pepř nad zlato

O pár tisíc let se dostal do Egypta, kde k němu měli až posvátný vztah a místo do hrnce jej cpali do můmií. V Evropě si jej s okázalou radostí užívali Římané až do chvíle, kdy museli v roce 408 za Řím zaplatit výkupné 1,6 tuny pepře. K tomu tedy ještě museli přihodit pár tun zlata, stříbra a nějaké látky, ale ten pepř je určitě trápil nejvíc, protože zlata se nenajíte, že. Nakonec jim to stejně nepomohlo a víte jak to s věčnou říší římskou dopadlo.

Vzhůru na palubu

S itálií byl ale pepř spojen i nadále. Ve 14. století Janov a Benátky získali monopol na obchodování s pepřem. A protože nenasytní Benátčané stále zvyšovali cenu pepře, došla zbytku Evropy trpělivost a rozhodli se hledat vlastní cesty k dovozu tohoto černého zlata. Portugalci byli první, kdo tuto bariéru prolomili, když Vasco da Gama našel cestu do Indie podél Jižní Afriky. Jenže i Portugalci byli chamtiví, cenu pepře nesnížili a snažili se ze svých cest za vzácným kořením ždímat co to šlo. Na scénu tedy vstoupili Holanďané se svojí Východoindickou společností a později se s kolonizačními choutky přidali Britové i Francouzi, takže nakonec pepře začalo být na evropském trhu dostatek a jeho cena konečně v 18. století začala klesat.

Když nenajdeš pepř, přivez alespoň papriku

Pokud hovoříme o historickém významu pepře, určitě bychom neměli zapomenout na největšího objevitele a to Krištofa Kolumba. Toho však kompas zavedl na opačnou stranu, než byla jeho vysněná Indie, a tak se domů vrátil bez pepře. Protože to ale byl chytrý obchodník, který se nerad vzdává, chilli papričky objevené na novém kontinentě vydával za příbuznou rostlinu pepře a pokoušel se tak zvýšit jejich hodnotu. Proto se ve španělštině a angličtině řekne paprika i pepř stejně.

Dnes s pepřem už nemusíme šetřit a tak si k nedělnímu obědu můžeme udělat třeba rybu nebo steak na pepři a nemusíme kvůli tomu prodat dům.