Když přijde zima, člověk začne shánět různé věci. Teplé boty, pořádnou šálu a možná i trochu lepší náladu, protože krátké dny a dlouhé večery umí být někdy pěkně nevlídné. Ve Skandinávii to znají už dávno. Tam, kde se stmívá ještě před odpolední kávou, tam si lidé v adventním čase vaří něco, čemu říkají glögg.
To slovo je krátké a kulaté tak akorát, aby ho člověk rychle vyslovil mezi dveřmi, když venku fičí severák. Ale v tom, co se tím slovem myslí, je schované celé domácí teplo a ještě něco, co člověk úplně slovy nepopíše. Snad takový tichý klid, co přijde, když si sednete do tepla, zatímco venku padají sněhové vločky nebo rovnou celé trakaře.
Co je to tedy glögg?
Člověk neznalý by řekl, že je to prostě víno, které si lidé na severu ohřívají, aby se jim na něm v těch mrazech nedělal ledový škraloup. Ovšem on to není jen tak obyčejný horký nápoj na zahřátí. Je to víno, ke kterému se přidá skořice, hřebíček, pomerančová kůra a – a teď pozor – a kardamom. Všechno to dohromady voní tak, že i ta prokletá zima a nekonečná tma jsou najednou snesitelné, až milé. A protože na severu vědí, že ta zima umí být opravdu drsná, pro jistotu si do toho vína přilévají ještě něco silnějšího – vodku, brandy nebo třeba aquavit.
A pak tu mají ještě jeden starý dobrý zvyk: do hrnku přihodí pár rozinek a mandlí. Ty se v tom horkém víně pěkně rozleží, nasáknou, a když člověk dopije, zůstane mu na dně taková malá, sladká odměna. Ono se říká hlavně o jižních národech, že umějí žít, ale vidíte, jde to i na severu.
Zkrátka takový glögg není jen na zahřátí rukou. Je to spíš způsob, jak i na té zimě najít něco dobrého a prostě si jen tak zarapovat: „Proč by si chodil ven, je tam jenom zmrzlá zem. Tak pojďte ke mně domu, tady mám hrnek glöggu a pohodu k tomu.“
Jak se to vlastně řekne – a co s tím má společného grog
Řeknete-li glögg, zní to tak zvláštně, jako když člověk neví, jestli někdo právě kýchl, nebo jestli mu zaskočil knedlík. Ale nebojte se toho slova. Každý Švéd vám potvrdí, že z něho vyzařuje teplo, které člověk potřebuje, když venku fouká vítr a za oknem jenom tma.
Původně to bylo „glödgat vin“, tedy ohřívané víno. Ale seveřani nejsou moc na dlouhé řeči a tak si to postupně zkrátili na glögg. Je to takové kulaté, úsporné a pěkně hřejivé slovo. A podle toho, odkud ho slyšíte, může znít trochu jinak – někdo řekne „gleg“, jiný „glög“, a Finové tomu říkají „glögi“, protože Finové říkají všechno jinak.
A teď ten grog. Ano, zní to podobně, ale je to úplně jiná písnička. Grog je rum s horkou vodou, který dostávali britští námořníci, aby nebyli věčně opilí a taky aby přežili vlhké a studené dny na moři. Bylo jim po něm teplo, ale trochu jinak než po glöggu. Grog byl spíš na přežití, kdežto glögg je na pohodu. Jeden je pro ty, kdo zápasí s oceánem, druhý pro ty, kdo si večer sednou ke kamnům a jen tak poslouchají, jak venku padá sníh.
Když už jsme si tedy v našem vyprávění odskočili od glöggu za hranice Skandinávie, využijeme toho a mrkneme se, jaké další horké alkoholické nápoje nás můžou v Evropě potěšit. A když rovnou zaběhneme k nám, tak asi každého hned napadne naše svařené víno, neboli zkráceně svařák. V šálku horkého vína většinou najdeme nerozlučnou trojici skořice, hřebíček a badyán. Kdo má rád vyladěné chutě, sáhne po našem koření na svařené víno, ve které je navíc nové koření, lípa a meduňka. A kdo se má opravdu rád, dopřeje si rovnou Královské svařené víno s pomerančem a jablky. České svařené víno není tak sladké jako glögg a taky se do toho nepřidává žádný další alkohol. A už vůbec nikdo vám do toho nenahází mandle ani rozinky, ty si u nás dáte maximálně do vánočky.
A když se vydáme ještě o kus dál do Tyrolska? Tak tam vám na zahřátí do hrnku nalijí punč. A to je úplně jiná kapitola. Vezmou černý čaj, přidají pomerančovou nebo višňovou šťávu, trochu rumu nebo brandy a punčové koření. Hotový nápoj je jako zimní pohádka. Sladký, ovocný a s takovou silou, že vás zahřeje i pod lavinou, pokud jste si ho vzali do termosky.
Vaříme si doma glögg
Ale pojďme zpět k našemu glöggu, protože už nastal čas si tento zázrak severu konečně udělat a vychutnat. Rozhodně to není nic složitého a v pohodě to zvládnete i bez švédského kuchařského diplomu.
Začíná to vínem. Volte červené, s bílým to ještě nikdo nezkoušel, tak proč si kazit večer prošlapáváním slepých cest. Stejně jako u našeho svařáku je důležité víno nevařit, jen pomalu prohřát, aby se v něm probudila ta správná vůně a chuť. K tomu přihoďte trochu cukru – kolik, to záleží na tom, jestli máte radši sladší nebo sušší pohodu. A pak přichází to hlavní – samozřejmě koření.
To si buďto můžete po vzoru Ikea nábytku sestavit sami z hromádky skořice, hřebíčku, kardamomu a pomerančové kůry anebo se spolehnete na nás a sáhnete po už namíchané směsi koření na glögg, kde je všechno jak má být. Nemusíte tedy nic vážit, jen nasypat a nechat víno pomalu provonět.
A protože na severu vědí, že zima je protivná, do vína přilijí ještě něco ostřejšího. Vodku, brandy nebo aquavit – a když nemáte nic z toho, klidně rum, protože tradice je fajn, ale horký glögg je důležitější.
No a pak už jen scedit, nalít do hrnku, přidat plátek pomeranče, přihodit pár mandlí a rozinek – a svět je hned o něco veselejší.
A co děti? Mají co pít?
Ano, dobrá zpráva. I nealkoholický glögg existuje. Protože děti (a řidiči (a abstinenti)) také mají nárok na zimní pohodu, dělá se glögg i úplně bez alkoholu. A taky skvěle chutná. Opravdu.
Základem tentokrát nebude víno, ale třeba hroznová, rybízová nebo brusinková šťáva. Do hrnce ji nalijete stejně, jako by to bylo víno, přidáte trochu cukru podle chuti a koření na glögg. Pomalu ohřejete – ale opravdu jen prohřejete, šťávu nechceme vařit, jen rozvonět.
A pak už je to stejné jako u toho dospěláckého: rozinky, mandle, hrnek do rukou a pohoda.
Ke švédskému nápoji švédské sušenky
Když už člověk drží v rukou hrnek horkého glöggu a venku za oknem se ztrácí svět za sněhovou záclonou, přijde mu, že by to chtělo ještě něco malého. A ve Švédsku na to hned mají připravenou odpověď: dají si pepparkakor, což jsou takové tenké perníčky, co křupnou hned, jak do nich kousnete. Voní po skořici a hřebíčku a jsou tak lehké, že kdyby je člověk položil na parapet, možná by je vítr odnesl.
Anebo z trouby vytáhnou horké spekulatiusy. To jsou ty vynikající sušenky, které známe z plechové krabice a které na sobě mají vyražený nějaký obrázek. Chutnají přesně tak, jak si člověk představuje zimu u kamen. Ani moc sladké, ani moc kořeněné – tak akorát k horkému glöggu. A samozřejmě, že když si děláte vlastní domácí glögg, tak se k němu návštěvě pochlubíte svými vlastními domácími spekulatiusy.
Kdo má chuť na něco měkčího, dá si lussekatter. Šafránové rohlíčky, co se ve Švédsku pečou na svátek svaté Lucie. Mají tvar jako ze romantické pohádky a voní tak, že jen je člověk vytáhne z trouby, už jsou pryč.
Všechno jednou končí, aby to zase brzy začalo
Glögg máme uvařený, sušenky napečené – a najednou člověk zjistí, jak je ta zima krátká. Protože než stihne ochutnat všechny ty varianty: s vodkou, s brandy, s aquavitem, se sušenkami – bez sušenek, se sousedem – bez souseda, zjistí, že za oknem už je jaro.
A tak je to vlastně každý rok. Než se nadějete, sníh zmizí, hrnek od glöggu umyjete a schováte zpátky do skříně.
Ale to nevadí. Protože příští rok přijde zima znovu. A s ní i glögg. A sušenky.
A nezapomeňte si koupit koření. Co kdyby byla vánice, tak ať nejste bez glöggu.