Kardamom patří nejen k nejdražším, ale zároveň i nejstarším kořením. Lidstvo jej zná už 4 000 let. Starověcí Egypťané si žvýkáním semínek kardamomu čistili zuby a Řekové i Římané jej používali jako parfém.
Dokonce okouzlil i severské země, které v průběhu staletí zahrnuli kardamom do své kuchyně tak intenzivně, až se z něj stalo tradiční koření místní kultury a najdeme jej jak v norských a holandských sušenkách, tak i třeba ve švédském svařeném víně glogg.
Hlavní domovinou kardamomu je samozřejmě Asie, ale kupodivu největším producentem kardamomu je v současné době Guatemala, která počátkem 21. století do té doby vedoucí Indii odsunula na druhou příčku.
V Indii kardamom nepřidávají jen do karí, garam masály, rýže nebo pilaff, ale i do kávy nebo v kombinaci s dalším koření do čaje Dáta Chai Masála. V některých zemích Středního východu se často káva míchá až se 40 % kardamomu. V Koreii najdeme černou variantu kardamomu v tradičním čaji Jeho-tang.
Má silnou, květinovou chuť s náznakem citrusů a zázvoru, která se dobře snoubí s masem, fazolemi, rýží, ovocem nebo čokoládou a sladkými dezerty. Výborně vyrovnává kyselost kávy. Z koření si nejlépe rozumí se zázvorem, kurkumou, pepřem, skořicí, hřebíčkem, fenyklem, paprikou a šafránem.
Při koupi kardamomu nás můžou překvapit různé varianty tohoto koření. Nejčastější je samozřejmě mletý kardamom, ale zrovna tak se používají semínka nebo dokonce celé zelené tobolky, ve kterých jsou semínka ukryta. Mimo to můžeme ještě narazit na černý kardamom, který má těžkou kořenitou chuť s lehce kouřovým a kafrovým aroma. Černý kardamom se často přidává do karí, garam masály a rýžových pokrmů.
Zelené tobolky kardamomu mohou být při vaření použité celé, ale před konzumací se z pokrmů obvykle vyndavají. Pokud v receptu narazíte na použití kardamomových tobolek, můžete je snadno nahradit mletým kardamomem v poměru 10 tobolek = 1 ½ lžičky mletého kardamomu.