Letní podvečer, gril pomalu sálá a někde mezi miskou marinády a miskou salátu zbývá pár minut volna. Na čtení. Proč ne zrovna o tom, co máte právě na roštu? Následující odlehčený fejeton je malým zamyšlením nad kuřetem – jeho skromností, přizpůsobivostí a chutí odměnit se, když mu dáte to, co si opravdu zaslouží. Tedy trochu času a špetku dobrého koření…

O kuřeti, které je vděčné

Není mnoho věcí na tomto světě, které vám projeví vděk tak prostě a upřímně jako kuře. Ne snad že by vám osobně děkovalo, netřeba očekávat dojaté slzy v oku a pokorné klopení zobáku. Ale dejte mu přiměřenou péči s trochou koření a hned se vám odvděčí. Ne slovy, ale vůní. Ne darem, ale kůrčičkou, která praskne pod vidličkou jako suchý list pod patou. A co víc si od jídla přát?

Kuře je maso mírné povahy. Nevyžaduje nákladná gesta ani dramatické techniky. Stačí mu pár hodin v něžné náruči marinády a stane se z něj šťavnatý zázrak. Lze ho grilovat, péct, restovat a ono neprotestuje. Naopak. Přizpůsobí se každé náladě, každému kuchaři i každému počasí.

A pak tu právě máme tu věc zvanou marináda. Kdo ji vymyslel, musel být génius, který zjistil, že maso naložené přes noc chutná lépe, než to, co hodíte na pánev bez rozmyslu. Ať už to byl kdokoli, budiž mu dík. Marináda, to je jako předmluva k románu. Naznačí tón, připraví čtenáře (tedy maso) a pak už se to může rozjet naplno.

Ovšem pozor. Ne každá marináda je vhodná pro každého. Jsou takové, které voní dálkami: třeba kari, co vás přenese do Indie, nebo směs Piri-Piri, jež připomene horký vzduch portugalských pláží. Jsou i takové, co zůstávají doma - jemně bylinkové, které voní jako neděle u babičky.

A komu by nestačila ta vůně babiččiny kuchyně, může se obrátit k Asii, kde se v sojové omáčce, sezamu a medu skrývá filozofie rovnováhy chutí. Nebo se na talíři vydá do Karibiku a zatančí si v rytmu chilli, limetky a skořice.

A tak si člověk může vybírat, stejně jako v životě. Dnes jemně, zítra ostře. Jednou s medem, jindy s octem. Kuře se neurazí. Kuře je totiž dobrák od kosti. Doslova.

A pak přijde čas. Ne ten filozofický, ale obyčejný čas, který necháte maso odpočívat. V chladu, v klidu, nejlépe přes noc. Čas je totiž při vaření to, co v životě trpělivost – bez ní se výsledky nedostaví. Kdo netrpělivě sáhne po pánvi hned, ještě než se chutě stihnou domluvit, připraví se o to nejlepší.

A tak si udělejme chvíli. Smíchejme trochu oleje, lžící koření - na tom nešetřete - a kapku citronu. Položme kuře do marinády a dejme mu, co si zaslouží – trochu té péče a čas. A až bude hotové, usedněme k němu s klidem, jakým se otevírá kniha po dlouhém dni.

Protože dobré kuře to není jen pokrm. To je pokojná chvilka mezi všemi těmi běhy a ruchy světa. A někdy, když praskne kůžička pod vidličkou, se zdá, že nám říká: děkuji.