Blíží se narozeniny, svátek nebo jiná příležitost, a vy ještě nemáte dárek? Dárkový poukaz od Království chuti je ideální volbou pro všechny, kdo chtějí darovat radost a zároveň nechat obdarovaného vybrat si přesně to, co mu udělá radost. Pokračovat
|
Bylinka estragon byla známá již ve starověkém Egyptě, kde se používala především k náboženským účelům a v léčitelství. I staří Řekové používali tuto bylinku pro magické účely a pro její hadovitý tvar kořenů věřili, že dokáže vyléčit uštknutí jedovatých hadů.
Do evropské kuchyně estragon vtrhl s mongolskou invazí až ve 13. Pokračovat
|
Vánoční františky mají v české kultuře hluboké kořeny a jejich historie sahá až do dob, kdy byly vonné dřeviny a byliny používány k očištění a posvěcení domácností.
Tento zvyk pochází z dávných rituálů, kdy se věřilo, že kouř z bylin a dřeva odhání negativní energie a přináší ochranu a klid do rodinného kruhu. Pokračovat
|
Když otevřete kořenku s pískavicí, okouzlí vás nádherná vůně svěží trávy v kombinaci s vanilkou. Pískavice je též známá pod názvem fenugreek a také se jí říká řecké seno.
Tento název získala, protože Řekové používali pískavici i jako krmivo pro dobytek. Pokračovat
|
Hřebíček je jedno z nejstarších orientálních koření a dlouhá staletí měl na poličce s kořením výjimečné postavení. Jeho voňavá historie sahá až 2 000 let před náš letopočet, kdy obchodníci z Jávy přinesli hřebíček na čínský císařský dvůr. Pokračovat
|
Nasi Goreng má svůj domov v Indonésii a jako mnoho jiných variant smažené rýže vzniklo tak trochu z nouze, když se lidé chtěli vyhnout plýtvání jídla. Jelikož jako základ slouží zbytky od včerejší večeře, neexistuje pevný recept a seznam ingrediencí by se dal poměrně dobře vystihnout českým rčením „co dům dal“. Pokračovat
|
Vznik tradiční čínské směsi Koření pěti vůní je zahalen tajemstvím a ve starých čínských legendách se o ní hovoří již ve 4. století před naším letopočtem, kdy se učenci čínské medicíny snažili o nalezení rovnováhy mezi pěti základními chutěmi čínské kuchyně - tedy sladká, slaná, kyselá, hořká a kořeněná. Pokračovat
|
I když historie využití dýní v kuchyni je stará 7 000 let, dnes velmi populární dýňová polévka vznikla až na počátku 19. století. Datum vzniku dýňové polévky je přesně 1. ledna 1804.
Ten den obyvatelé Haiti společně vytvořili tuto jedinečnou polévku na oslavu své nezávislosti na francouzských kolonistech. Pokračovat
|
Jak je výroba domácího dýňového sirupu jednoduchá, tak moc je tento sirup výborný. Kromě legendárního dýňového laté (Pumpkin Spice Latte) si můžete sirup nalít na palačinky, vafle a nebo na krupicovou či ovesnou kaši. Zkrátka, jeho místo je všude tam, kde byste použili javorový sirup. Pokračovat
|
Základem každého pravého guláše je sádlo, cibule, paprika a samozřejmě hovězí maso. I když návod na guláš nepatří mezi nejsložitější recepty, na počátku 1 000 let starého gulášového příběhu bylo toto jídlo ještě mnohem jednodušší. Pokračovat
|
Asafoetida je velmi zvláštní indické koření s ještě zvláštnějším českým názvem. Pro jeho specifické aroma se mu říká čertovo lejno. Tento název na první dojem může neznalého kuchaře odradit, ale to by byla velká chyba. Pokračovat
|
Itálie, zeleninové saláty a bylinky, to jednoznačně patří k sobě. Vyzkoušejte tento recept na domácí bylinkovou zálivku na zeleninový salát v italském stylu. Pokračovat
|
Cajunská kuchyně je známá svými jednoduchými recepty s ostrými chutěmi. Její historii můžeme vystopovat až do Francie, odkud se francouzští osadníci vydali do Nového Skotska v Kanadě. Když roku 1755 odmítli přislíbit věrnost britské koruně, byli deportování do bažinatých oblastí Louisiany ve Spojených státech. Pokračovat
|
Ajowan patří ke koření, které je v našich kuchyních téměř neznámé, i když první zmínky o něm na území Evropy najdeme již v polovině 16. století. Domovinou ajowanu je Indie, Střední východ a severní Afrika.
Jeho chuť je nahořklá a štiplavá, připomínající anýz nebo oregano. Pokračovat
|
Říká se, že pepř je král koření. A bude to tak právem, protože tato drobná pálivá kulička je jedním z největších hybatelů lidských dějin. Jeho peprná historie začíná 4 000 let před naším letopočtem, kdy se poprvé objevil v indické kuchyni. Pokračovat
|
Vanilkové lusky, resp. tobolky, jsou jediným jedlým plodem z tropických orchidejí, což je největší botanická rodina kvetoucích rostlin na světě. Samotných vanilkovníků je 150 druhů, ale v kuchyni se potkáme pouze se dvěma - bourbon a tahitensis. Pokračovat
|
Výjimečnost sečuánské kuchyně je tak výrazná, že UNESCO prohlásilo hlavní město provincie Čcheng-tu za město gastronomie a potvrdilo tak unikátní sofistikovanost místní kuchyně, která nemá jinde na světě obdoby. Pokračovat
|
Možná někoho překvapí, že gyros je v řecké kuchyni poměrně nováček a i když některé pověsti říkají, že jeho kořeny sahají až do doby Alexandra Velikého, kdy si jeho vojáci při slavnostech opékali tenké kusy masa na dlouhých mečích, prokazatelně se v novodobé historii první gyrosy v Řecku objevili až v roce 1922 společně se stovkami tisíc uprchlíků z Turecka. Pokračovat
|
Houbaření je pro náš národ vášní. Ne, že by se houby jinde ve světě nesbíraly a nejedly, ale třeba v Anglii se na talíři objeví maximálně žampiony, ve Francii nebo Itálii dávají přednost jen liškám, hříbkům či lanýžům a Američané si většinu hub nechají dovézt ze zahraničí. Pokračovat
|
Pljeskavice jsou hamburgery Balkánu. Za své národní jídlo jej považují Srbové, ale běžně se s nimi setkáme i v Chorvatsku nebo v Bosně.
Jako koření můžeme do pljeskavice přidat např. Adžiku, které má svou domovinu v Abcházii a byla vymyšlena z docela kuriózních důvodů. Pokračovat
|